Královna.cz

Poslala mi rozhovor je korektuře.
Ne jazykové!
Chtěla jen vědět, jestli jsou odpovědi vtipné a tak.

Já to ale obrečela. Už jste tady od mě mohli tisíc a jeden krát číst, kterak zvažuju o výměně jistého státního fleku za dravé vody podnikatelské. Jenže bouchat si tady něco on-line v pyžamových kalhotách na sobě a konat je dost(!) rozdíl. A když jsem si teď (a ne poprvé) četla o Lenčiných začátcích, o jejím nadšením, o jejím drajvu  o její sakra dobře odvedené práci, říkala jsem si, co jsem probůh dělala v těch letech já. Nebudu vás dlouze napínat. Ležela na gauči.

Milá paní L., 
jsi mi velkou inspirací. Z nápadů, energie, sebe sama a peněz, cos´ do toho byznysu dala, mi běhá mráz po zádech. Obdivuju tě a asi nejvíc sympatické mi na tobě je, že nejsi žádná kočka/sněhová vločka. Uspět nepotřebuje jen skvělý nápad. Jen hrozně chtít. Chce to mít něco v hlavě, být odvážná, pro někoho možná až příliš drzá. A hlavně nikdy nepřestávat. S novinkami. S konkurenčním bojem. Ale ani s (vlastní) pochvalou.

Když jsem připravovaný text četla, netekly mi jen slzy. Krom tekutiny tu byl i kouř. Kouř z mé hlavy. Tolik slov jsem neznala. Tolik slov jsem na první dobrou ani nechápala. Ale byla jsem v klidu. Když jsem Sime poprvé vzala s sebou na komentovanou prohlídku do Národní galerie, asi po pěti minutách mi ona šeptala do ucha, že nerozumí každému pátému výrazu, co lektor říká, ale že i tak je tady nadšená. No, prosím! Byla jsem na tom stejně. (Navíc obrat hejt jsem si okamžitě osvojila; krátké/praktické/k dennímu užití!)

Taky mě polilo horko. Když Lenka vyjmenovávala v odpovědi, co za street wearovou klasiku má mít každý člověk v šatníku, byla jsem bledá. Nic z toho nemám. Neznám uvedené názvy, ani čísla, ani písmena. Já, taková holka (pražské) ulice! L. mě ale posléze uklidnila, že mám. Že je jen nezmiňuje, protože je neprodávají. Uff, to mi spadl kámen z konversky.

Chtěla bych být jako ona. Vstřícná, diplomatická, ale zbytečně neztrácet čas. Umět myslet i za roh. A být dnešní!

Je to idol! Ze své pubertální lásky udělala životní vášeň. A z vášně robotu. A taky - jak to popsal můj zkušený muž - Lenka svým úspěchem neotravuje. Jak pěkné.

Jak zřídkavé!

Jen v jedné věci kočička trošku kecá!
...
Mnohokrát, když jsem si psaly, koukaly na mě z obrazovky počítače od ní totiž dost velké nesmysly.
Ne-ne, žádné drogy ani alkohol.
Jen přepnutá klávesnice, to víte - někdo dělá po nocích faktury, zatímco jiný si na pinterestu připichuje 135. pruhované tričko.
...
Aneb není chill jako chill. A mateřská jako mateřská.