Tedy přesněji - deset typů mužů. Cestujíc s kočárkem pražskou veřejnou dopravou zhusta, navíc již s druhým synem v korbičce, jsem přesvědčena, že učebnice by nově měly ke kategoriím extrovert, introvert, cholerik, piknik apod. zařadit i níže zmíněné.
Typ první - muška. Mušky jsou pánové, kteří se při pomoci s kočárkem do tramvaje podlomí v kolenou! Zjevně neodhadnou váhu dětského vozítka správně a paže jim klesnou hluboko dolů. Ale nebojte, kočár úplně z rukou nepustí nikdy a vy se navíc vždy můžete vnitřně zasmát, protože oni zároveň se slabým výkonem zásadně nasazují prudce silně sebejistý výraz v tváři, že to zvládnou, zatímco děs v očích z jejich mužského selhání jim zůstává.
Typ druhý - kladivář. Ti jsou druhem přesně opačným. Zjevně mají ještě v paměti těžkou váhu festovních kočárků vyráběných před rokem osmdesát devět, a tak vuzek porvou s razancí největší. Správná otázka v takových situacích by pak neměla znít: "Dobrý den, pomůžete mi prosím s kočárkem?", ale "Zdravím, můžete s mým synem i se mnou mrštit dovnitř/ven?". Jimi vyvinutá kinetická energie totiž způsobí, že já pak za silácky přenášeným kočárkem úplně vlaju.
Typ třetí - zralý. Když se před nástupem na refýži/výstupem v soupravě rozhlížím, koho z mužů oslovit, zpravidla opomíjím muže vyšších věků. Někteří z nich se ale opomenout rozhodně nedají a k pomoci se vyloženě hrnout. A já se pak zejména u velmi subtilních šlachovitých stoletých staříků děsím představy, že to nezvládnou, kočárek je zavalí a navrch je finálně/fatálně zalehne náš sedmikilový Mikeš. Ale pozor, jejich nabídku pomoci neodmítnu nikdy! Na to už jsem velká holka, abych věděla, jak moc bych je tím mohla ranit.
Typ čtvrtý - tlusťoch. Jestli je nějaký somatotyp muže, který matce s kočárkem pomoct odmítá, tak jsou to pánové s nadváhou. Děsí se pohybu. Děsí se ohybu. A zpravidla se vymlouvají na svůj věk.
Typ pátý - pohádkář. Tlusťoši by si mohli ve výmluvách podat ruce s tzv. pohádkáři. To jsou muži, kteří vám sice taky nepomůžou, ale za to vám zdarma a dlouze budou líčit, proč tak činí. Vím(!!!), že bych měla být k lidem ohleduplnější a tolerantnější, ale že jsem sama po operaci páteře, jejich řeči o plotýnkách, krční páteři, namožených loktech nebo bolavých kolenech mě ničí. Dyť já po nich nechci, aby mě (68 kg) do konce života nosili na rukou, prosím jen o několika vteřinovou pomoc. Nemluvě o tom, že není čas jejich chorobopisy poslouchat, protože tramvaják už zvoní a zavírá dveře.
Typ šestý - dítě. Jak učím na gymnáziu, jsem zvyklá každému sebemenšímu mladíkovi s čerstvě rašícím knírkem pod nosem vykat a přistupovat k němu s úctou největší. Co jsem ale tedy rozhodně jednou neodhadla a opakovat už vážně nebudu, je skutečnost, že raně pubertální děti jsou schopné silných myšlenek, ale ne silných sportovních výkonů. Jednoho slušně vychovaného mladíčka to stálo málem život. Děti do čtrnácti let na pomoc s kočárem radím nebrat! Oni to fakt neunesou. Diskutovat s nimi o eutanazii či situaci v Sýrii - ano!, lámat jim útlé paže pod tíhou Concordu - slibuji, že nikdy více!
Typ sedmý - posluchač. Další, na koho bacha, jsou vášniví posluchači hudby. Ti, co si muziku do hlavy pouští přes sluchátka z mobilu. Jeden z nich si totiž po dobu mé pomoci jednu pecku z ucha vyndal a ta se mu pak - aniž bychom si toho kdokoli všiml - zamotala do kola kočárku. Když se pak po zanechání kočárku na chodníku rychle narovnal a plánoval se vrátit zpět do tramvaje, sluchátko si urval. Já mu ho ve vteřině ještě hbitě podala škvírou v zavírajících se dveřích, ale slovo Děkuji tam od něj myslím (oprávněně) nezaznělo. Sorry.
Typ osmý - chudák. Tak by se dal nazvat konkrétní mladý muž v tramvaji číslo tři, který zatímco mi pomáhal nastoupit s kočárkem na Karlově náměstí, přišel o svou peněženku a mobil ze zadní kapsy kalhot. Už okradený mi pak říkal, že to cítil, jak mu někdo sahá na prdel, ale v dilematu chránit si své věci rukama/pustit okamžitě na zem nesený kočár si obdivuhodně vybral zachování života našeho syna. Děkuju moc. A taky sorry.
Typ devátý - soudruh. Na toho se snažím opravdu dávat pozor, abych nenarazila. Když jej totiž požádáte o kočárkovou součinnost, začne vás okamžitě vést a poučovat. Kdy a kam si máte stoupnout a proč, kam se postaví on, co máte dělat, co nemáte dělat, co držet, kde držet a že on vám dá znamení. Někdy přidá nevyžádanou lekci z fyziky těles, jindy vtipné historky ze života svých dětí, vnuků, pravnuků a nakonec se vás ještě se zvednutým obočím zeptá, jestli vlastně nejste na dítě nějaká moc mladá. Aspoň že tak.
Typ desátý - aktuální otec. Toho není třeba s pomocí oslovovat, stačí jen střetnuté pohledy očí a oběma je nám to jasné. Kočárek zpravidla bafne celý on sám. Ví, že je lehký. Ví, protože sám má teď doma ženu s malými dětmi. Vy nemusíte pak dělat vůbec nic. A můžete třeba hodit jen lehký pohled na jeho hezký zadek v předklonu. Abyste si vzápětí uvědomila, že jste vlastně vdaná paní se závazky. A nebo možná právě proto!
Roso , moc pěkné počtení :-)))...já cestovala veřejnou dopravou s kočárem ještě s Adamem v kOlíně na nádraží , jsem potřebovala na nástupiště 3...tedy schody dolů a pak nahoru, u pokladny mi řekli ať si počkám na nějakého "nádraýáka a on mě veme i s kočárem výtahem...nedočkala jsem se, jeden okolo běžel ale spěchal....tak jsem šla k podchodu...všichni taky spěchali a já v té době už taky a to velmi, bafla jsem kočár do svých a schody seběhla a pak u trojky zase vyběhla ....asi na posledních 5ti schodech mě míjela paní v letech a nabízela pomoc...no nic , člověk si musí nějak udržovat postavu , že :-)))). Jo a ještě bych tu osmičku nazvala spíš hrdinou (i když to pak byl chudák :-))) ). Mějte se krásně !
OdpovědětVymazatPro fit figuru hlasuji taky, ale má to své limity,
Vymazatnejsem Xena ... :o)
Máváme vám na bezbariérový venkov!
Teda teta, já se pobavila! :-) Částečně asi proto, že se už s kočárkem nějakou tu dobu nikam štrachat nemusím - i když živě si na tu sondu do společnosti pamatuju... A pán číslo osm si podle mě taky zaslouží přejmenovat, chudák je chudák, tenhle pán je třída!
OdpovědětVymazatOK OK,
Vymazatdíky, kolegyně, za odbornou připomínku, zapracuji ji do závěrečné verze aneb správná oponentura je základ!!!
Vědě zdar!
Teda pan osmička je mi velmi sympatický! A pak ten s tím hezkým zadkem... Přemýšlím, jaký je můj muž (krom toho, že je hrdina i hezkozadkař, samozřejmě...). Ale asi nevím. S kočárkama pomáhá, ale jakou má u toho image fakt nevím... musím se příště podívat :)))
OdpovědětVymazatChtěla jsem napsat, že ti ho můžu otestovat, ale to je asi blbý, že ... ?!? ... :o)))))))))))))))))))))))
VymazatAle vůbec, za to poznání to stojí :D
VymazatV zájmu vědy ... !!!!
VymazatVidím, že tady v Brně o mnoho přicházím, navíc když se snažím vždycky chodit pěšky nebo jet nízkopodlažním spojem, jen abych nemusela nikoho žádat o pomoc. Ale když už, tak se mi nikdy nestalo, aby mi to někdo odmítl. A ani žádné více či méně zábavné historky nemám, akorát jednou mi pomáhal takový pán na hraně mezi alternativcem a bezdomovcem a když jsem mu pak poděkovala, tak mi skoro vynadal, že není třeba děkovat, že to je přece samozřejmé, že si lidi pomáhaj.
OdpovědětVymazatKdyž v Praze bych se na některé nízkopodlažní spoje učekala, kór s přestupem a to bych pak nestihla ušít žádnou kabelku ... :o)
VymazatNo hlavně já na rozdíl od tebe skoro nikam nechodím, jsem takový pecivál.
VymazatAle zase máš načteno ... !!!!
VymazatV Brně to teda ještě tahají nedorostlé bezdětné holky a vždycky se bojí, že to nedají (a říkají si, proč maminka neoslovila některé z okolních mužů - takže asi byli vyhodnoceni jako typ 1-7, 9) ale nakonec to vždycky dají. Maminkám respekt!
VymazatTak je lehký, že ho unese otec jednou rukou, nebo těžký, že zdolá puberťáka? :D ale jinak skvělá typologie, mám hrůzu říkat si o pomoc a tramvajemi radši nejezdím... Osmička má můj soucit a obdiv, to je ta blbá tradice nošení věci v zadních kapsách kalhot... Btw o sluchátko jsem taky jednou přišla dobročinností (i když ne s kočárkem), naštve to!
OdpovědětVymazatCos dělala - házela babičce smetí do popelnice a music-náušnice letěly taky?
VymazatKolegyně mě poprosila, abych do patra vzala těžký náklad kalendářů, a jak jsem je pokládala, sluchátko mi doslova slisovaly... :))
VymazatNo, tak to ti doufám zaměstnavatel proplatil jako pracovní úraz ... ?!? ... :o)
VymazatRosa vede! :-) Já naštěstí byla častého cestování MHD ušetřena, u nás se dá skoro všude pěšky, a když už jedem autobusem, máme to s dětmi jako výlet. Navíc my vozili v pokorbičkovém věku v kočárkové úpravě cyklovozíku, takže jsem s obřími koly byla schopná jednoduše vyskákat těch pár schůdků a nikoho nemusela prosit. Ale všimla jsem si, že nejčastěji vystřelí (tzn. bez říkání) pomáhat mladíci, do kterých bych to vůbec neřekla, kteří vypadají, že neslyší nevidí a celý svět je jim ukradený. To si pak řeknu, že "ta dnešní mládež" ještě není tak hrozná. ;-)
OdpovědětVymazatJinak: osmička hrdina, co se snad poučil a peněženku nosí jinde, devítce se vyhnout obloukem a desítka sympatická, zvlášť když přidá mrknutí na děti a úsměv matce.
Přesně,
Vymazatčlověk se sice bojí, jestli ti mladíci svým jehlanem v bradě nevypíchnout Mikimu v kočárku oko, ale pomoc je pomoc! ... :o)
Moc pěkný článek :-) Já jsem po čase začala radši do MHD nosit manduku a kočárek beru jen na delší procházky (anebo uspávací procházky) v blízkém okolí :-) S.
OdpovědětVymazatPravda - mamku, co by uspávala dítě jízdou v tramvaji jsem zatím nepoznala ... :o)
Vymazat:-D O co já na malém městě přicházím!!!!!! Ale můj choť pracuje v matičce stověžaté...Hrdě jsem ho zaškatulkovala do poslední kolonky mezi aktuální otce ....jen prosím ten zadek moc neokukovat, ten je reservé ;-)
OdpovědětVymazatNo, to je zajímavé - zalehlého staříka si nikdo nevšimne,
Vymazatale o zadek se tady "opře" každá ... !!! ... :o)
Kočárek jsem vozila před skoro 13ti lety.....ale ještě si pamatuji, že jsem to dělala tak, že jsem pánům přenechávala rukojeť a k tomu druhému, méně pohodlnému konci kočárku, jsem se skláněla já.
OdpovědětVymazatNejlépe jsem věděla, kde a za co uchopit, abychom nastupovací akci všichni přežili bez újmy na zdraví a majetku.
Jinak typologie je super, moc ráda Vás, Roso, čtu.
Zdravím z Plzně a pěju chválu na malé město s nízkopodlažními spoji. Michaela
Aha, já madlo nabízím jen mužům v oblecích ... :o)
VymazatA díky díky moc, že mě čtete,
nechci být (příliš) domýšlivá, ale možná text doputuje i do Dopravního podniku Hlavního města Prahy, a pak budou všechny tramvaje světa nízké ... !!!
Zdá se, že typ SLEPOHLUCHÝ, jehož rozšířšní bylo v sezoně 1987/88 hojné především v okolí stanice metra Náměstí Míru, již patří mezi vyhynulé druhy. Sláva! Trvalo mi tehdy několik týdnů, než jsem si uvědomila, že i když tento typ nevidí a neslyší, hmatová funkce je u něj zachována, ba dokonce posílena. Pak stačilo chytit takového za rukáv (a nepustit) nebo poklepat na rameno (a následně nepustit) a velmi často takto odchycený slepohluchý nakonec snesl kočár do vestibulu metra docela sám, jsa na sebe patřičně hrd:-)
OdpovědětVymazatJoooooooooo,
Vymazattak toho taky znám, někdy přestoupí a vyskytuje i na céčku ... :o)
Tak jsem si zase málem poprskala obrazovku pitím, skvělá typologie, Rosi :-))
OdpovědětVymazatHned se mi vybavila všechna má kuriózní mhd setkání z doby, kdy jsem ještě vozila :-) A obávám se, že typ Slepohluchý, který potkávala Petka (v komentáři výše) přežil i do dnešních dnů, bo těch tu u nás bylo hafo :-) Časem jsem se naučila být asertivní a vyloženě jsem si je pak vychutnávala ...
Slepohluchák bude jedenáctý typ!
VymazatNebo to mám přehodit a nechat pořád hezkozadkaře jako zlatý hřeb ... ?!? ... :o)
Moc vtipné, směju se i u komentářů a přemýšlím, kam by se řadil můj muž - aktuální otec s hezkým zadkem, který mohu ze zákona okukovat, co o víkendu při vystupování z vlaku pustil kočár z prvního schodu zřejmě v dojmu, že když je prázdný neváží nic a manželka ho unese, manželka to ovšem nečekala, takže kočár v podstatě vystoupil sám.
OdpovědětVymazatTeda - vy jste rodina!
VymazatSnad vás nikdo ze sociálky neviděl ... :o)
Dobrý deň milá Roso, ďakujem pekne - tak ja si tajne otovrím blog v práci, keď tu so mnou ešte vysedáva šéf, a dostanem záchvat smiechu ako besná ... :-) skvelý článok! Bára
OdpovědětVymazatJestli vás vyhodí, beru vás jako šičku kabelek ... !!! ... :o)
VymazatAhojka Rosi, ani nevíte, jak já ráda chodím na Váš blog !!! Jó a už jste začala psát nějakou knížku, třeba "ze života "? Jste skvělá !! Šá
OdpovědětVymazatKdyž já furt neumím ty přechodníky,
Vymazatnevíte - je ten první správně ... ?!? ... :o)
Přechodník překrásný! :).
VymazatJééé Rosi, ty si mě zase pobavila, ještě, že jsme skoro celé kočárkování prochodily pěšky. Jen jednou při cestě vlakem, vystoupil na Maskárně celý houf lidí a jen poslední paní z dalekých Beskyd, jenž byla v Praze na dovolené, mi pomohla a velice se divila kolik "laskavých" lidí našim krásným městem projde...
OdpovědětVymazatMoc ráda jsem tě onehdá potkala..pa pa
Já ještě víc!!! Byl to pro mě hodně příjemný šok ... :o)
VymazatJinak - ano ano, my - co nám mamky praly plínky v Ostravici, jsme všichni strašná dobračiska!!! Jak vidíme kočárek, se nemůžem udržet ...
Srandy kopec! ;)
OdpovědětVymazatJa se priznam, ja to s kocarkem v hromadne doprave po Praze vzdala. Po prvnim dni usilovneho prevozu je ze me matka nosnice! ;) Jednoduche, pohodlene, prepravne a jeste me vsichni uvolni sve misto k sezeni!!!
Matka nosnice ... :o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
VymazatZdravím Roso, taky k vám ráda zajdu, i když píšu poprvé neb jste se vtipně trefila pro mě do aktuálního tématu. Téže žiju v Prazéé, takže jsem si hned zhodnotila, na které typy jsem za půl roku mého MHDkočárkování narazila a usoudila jsem, že mi nejvíce utkvěly v mé děravé paměti především 2 typy/zážitky.
OdpovědětVymazat1)Typ třetí - zralý - byla to má první jízda tramvají, ve spěchu, tudíž nemožnost čekat na nízkopodlažní, jak bylo zmíněno - přervaná tramvaj na I.P., pro všechny samozřejmě neviditelné, tudíž velká vděčnost když se nabídnul, taky chudák, nevšimnul si mezery mezi tramvají a patníkem, takže se natáhnul jak dlouhý tak široký, kočár samozřejmě držel, jako typ osm - chudák/hrdina, s hrůzou v očích co já na to. No politovala jsem ho, Julie to přežila bez úhony, doufám, že on taky.
2) Typ devátý - soudruh - který mě svými instrukcemi nejdříve vykolejil, pak namíchnul a nakonec vlastně pobavil.
Jojo, je to zážitek pohybovat se s tímto druhem vozu po našem hlavním městě.
Hezké léto, Jana
Tyjo!
VymazatŽe bych fakt něco na světě objevila jako první ... ?!? ... Oooooooooo, to bude mít má maminka radost!!!
A teď mě omluvte, jdu volat na patentový úřad ... :o)
Chachá, luxusní článek, pobavila jsem se :)))) Na některé typy jsem už taky narazila, ale na maloměstě tolik příležitostí (bohužel/bohudík?) nemám ;)
OdpovědětVymazatTWF Kami*
No, neříkej - nikdy nevíš, kdo přijede v příštím spoji ... !!! ... :o)
Vymazat:-D Rosi, tak to jsem se moc pobavila :-D Těším se až všechny vyzkouším a jsem zvědavá zda narazím na nového tipa :-)
OdpovědětVymazatŠťastný lov!!!
VymazatNo tak to je tedy trefa;-)!... bys mela tuhle desitku poslat někde do novin či časopisu, at si poctou i muži;-)
OdpovědětVymazatJitka
Auto-moto?
Vymazat...těším se na Tvou knihu...pa Vokopka
OdpovědětVymazatS věnováním Milované V.
VymazatKoukám, že má své výlohy číst články zpětně. Člověk se pobaví nejen při Tvém textu, ale i u komentářů :). Já přiznám, že mám samé pozitivní zkušenosti. Ale ve většině případů spoléhám sama na sebe a kočár snáším/vynáším sama (nutno ovšem podotknout, že jsem takový drobek jako Ty :)).
OdpovědětVymazatNo, já jsem drobek a Mikeš je taky ... drobek ... čili i mě občas čeká pěkná fuška ... :o)
VymazatHaha..super škatulky pánů v mhd..já nad nimi ani nikdy takto nepřemýšlela, spíš bych většinu zařadila do pytle "líný zadek" - vidí, že mám kočárek a chystám se vystupovat / nastupovat a v klidu sedí dál, to stejné teď, kdy jsem těhotná, to spíš ženské se nabízejí a to mi přejde pro panstvo ostuda.
OdpovědětVymazat