Šaty mojí maminky

... už visí! Vyžehlené, voňavé, připravené na ramínku.

Akorát že čtyři sta kilometrů ode mě. Ještě jsem je ani neviděla.

Vím jen, že si k nim mamka na svatbu sestřenice půjčuje mou šálu. Mou šálu z Jemenu.

Jednu z nejexkluzivnějších věcí, kterou mám. Přivezla mi ji kamarádka ze země, kterou bych asi na slepé mapě světa neuměla ani zakreslit, ale představuji si ji pohádkové. Tisíc a jedna pohádkově!

A k hedvábné pašmíně já tedy přidávám na míru šitou obálku.

Přesně tak to mami chtěla. Psaní dvacet pět na patnáct, na půl látka, na půl koženka. Tón v tónu s exotickým doplňkem.