Matka na výkon zaměřená

Dneska jsou Mikulášovi dva měsíce a naše současné resumé je:

Zvládla jsem být se dvěma dětmi sama doma? Ano.

Zvládla jsem být se dvěma dětmi sama doma a uvařit? Ano. Ale kdykoli náš gang krmí jiný provianťák, je to větší jízda-pohodička.

Zvládla jsem začarovat obě děti tak, aby po obědě spaly zároveň? ANO! A ve dny, kouzlo nefunguje, jsem nevrlá a ... i blog je prázdný.

Zvládla jsem jít se dvěma dětmi ven? Ano.

Zvládla jsem jít se dvěma dětmi ven a dojít na smluveno místo načas? Časem ano.

Zvládla jsem se dvěma dětmi jet autobusem? Ano, ale dost by mi pomohlo, kdyby všechny městské autobusy v Praze jezdily prázdné. Lépe bych se tam pak vešla s kočárkem, plastovou motorkou a celou svou smečkou a do nikoho nechtěně/opakovaně nestrkala.

Zvládla jsem jet se dvěma dětmi tramvají s přestupem? Ano, a když nám při naší premiéře vydatně pršelo na hlavu, o Kubu se pokoušel průjem, Miki zrovna zhusta zpíval a nízkopodlažní spoj nám ufrčel před nosem, asi hnána pudem sebezáchovy jsem náhle intenzivně začala vzpomínat na všechny ty dny, měsíce a roky, kdy jsem si myslela, že já snad žádné děti nikdy mít nebudu. Děti mám. Cestu jsme přežili. Dojeli jsme. Zvládli jsme to. Kalhoty suché!

Zvládla jsem se dvěma dětmi jet vlakem? Zatím ne, ale mí rodiče si to velmi přejí a kamarádka také se dvěma kusy dojela z Prahy až do Karviné, zcela zdravá, na těle i na duchu.

Spala jsem od porodu déle než dvě hodiny? Ano. Jednou. Tři hoďky. (Ale dobře mi tak - mám chodit večer spát zajedno s Mikeškem.)

Zvládla jsem za tu dobu ušít kabelku? Jenom jednu, protože teď velmi intenzivně pracuji na přípravách na jistou veselku. Těšte se tady na svatební speciál! Coming soon.
A byla už jsem se dvěma dětmi na výstavě? JDEME ZÍTRA!