Zítra mi/nám končí šestinedělí

Což je ten správný čas: zvednout kotvy a někam vyrazit.
S Mikeškem včetně!

A aby se mu s námi dobře cestovalo a i hygienu měl v pořádku, pár týdnu nazpátek jsem mu ušila jeho osobní necesér.
...
Střih i rozměry jsou - jak zcela správně vykřikujete - ne nepodobné organizéru do kabelky ...

... jen nahoru jsem všila zip. Způsobem, který jsem odkoukala.
...
Premiéra se nepřekvapivě neobešla bez párání,
protože v prvním kole jsem "křídla" zipu střihla příliš široká a zip pak zbytečně plandal uvnitř taška a blbě tam překážel.

Mnohem intenzivnější párání jsem však zažila uvnitř!
...
Původně jsem si totiž vymyslela vnitřní kapsy z krémové koženky - jako že to bude praktické,
když se nějaký ten šampon či panadol sirup vylijí, pěkně to jen přetřu a kosmetická brašna bude zase ve vteřině krásná.
Akorát že se ukázalo, že koženka je příliš pevná
a zcela odmítala kopírovat tvar tašky.
...
Hlavně že jsem si na milimetry přesně měřila malé kapsičky: na nůžky, teploměr apod.
Na milimetr přesně jsem pak všecko dlouze párala.
Což jsem však vůbec nemusela, protože vnitřní jemnou puntíkatou látku jsem tím úplně potrhala,
takže vše letělo svižným obloukem do koše.
Znáte to - prostě když se (ne)daří!

Kapsy jsou tak nakonec z pevného tyrkysového kepru a fungují/vypadají (snad) taky hezky.

Zvenčí
je pak vele-známá kapsa na zip - na úplné drobnosti.
(Karabinku na klíče jsem si tentokrát soudně odpustila!)

A jestli se vám zdá, že mi to při závěrečném sešívání nemálo ujelo a taška je nahoře křivá,
tak máte pravdu největší!
...
Pod vrchní látku jsem totiž dala ještě vrstvu vatelínu, ale byla kabelka příjemně měkká,
a když jsem si to pak všecko pracně na úplný konec špendlila,
tohle mi prostě uteklo.
Ještě před porodem jsem si říkala, že to pak někdy párnu a přešiju,
ale dneska už vím, že ne.
Prostě a vlastně - tohle je objekt organických tvarů,
třeba jako ... opera v Sydney.
...
Snad to Miki (jednou) pochopí.