Mít to jako koncept je blbost

A nepokorné.

Ale když to náhodou vyjde, je to fajn: mít tyhle čerstvé jarní děti.
Třeba pro dlouhé procházky, co čistí hlavu.
Nebo volné kojení kdekoliv v plenéru.

Akorát si člověk musí dávat bacha na první ostré paprsky a skrývat mrně, co to jde.
...
V druhém kole matkování
 jsem odmítla vzhled kočárku ničit plínkou přehozenou přes jeho střechu
a ušila si vlastní stínítko.
(I když plně chápu, že za totok zrovna cenu Czech Grand Design asi taky nedostanu ...)

Plátěný obdélník připevněný mašlemi ...

... kdy po stranách je možno pinďu letmým pohledem kontrolovat ...

... a v případě počasí pod mrakem lze z látky udělat roletu, smotanou.

Třeba mně zrovna při focení pro vás slunce vůbec nepřálo.
Ehm ... vlastně byla mlha.
...
Ale ze všech sil se teď snažím, aby mi šestinedělní trudomyslnost nenakazila úplně celou mysl,
aby obě naše děti byly dobře oblečené navzdory aprílovému počasí,
aby nikdo doma neměl hlad,
abych ven chodila ve stejných (nebo alespoň podobných) druzích bot na obou nohách
a
obě prsa měla řádně uklizená v prsence.
Takže sorry, že počasí jsem nevychytala
a prostě nejde vidět, jak tenhle solární panel krásně stíní.
A zároveň k tomu i luftuje.
...
Vlastní model pilotuju od minulé neděle a uvidíme, jestli posléze obstojí i ve vysokém letním sluníčku.
A jestli jo, tak pak si ten hadr nechám patentovat! Ha-ha.

No, a teď mně čeká další mamma-výzva: přesvědčit Mikeška, že spát lze i ve vozítku, které se ne-hý-be!
Si držím palec.