Do Štědrého dne zbývaly hodiny ...

... a do Prahy snad v tu chvíli vyrazil už úplně každý.
V tramvajích plno, na chodnících plno, v televizi hlásili rekordy z pokladen obchodních center, ...

... jen na komorní výběrové retrospektivě Jiřího Johna v Sovových Mlýnech ...

... ani noha.

(Průhled z gaučíku,
na kterém můžete sledovat televizní dokument o Mistru malířovi, grafikovi, ilustrátorovi,
nahoru durch schodiště.)

Stejně tak
ani ruka ani noha
na výstavě Františka Drtikola v Uměleckoprůmyslovém muzeum ...

... tedy kromě končetin,
které jsme interaktivně rozhýbaly my samy, holky hravé!

Na Drtikola, štandopede prosím, posílám zájemce o ženskou krásu, akty, uměleckou fotku, papírové loutky, snění, buddhismus a esoteriku.

Do Muzea Kampa na Johnovu výstavu Za obzor pak ty, kdo - jako já - milují techniku suché jehly, černobílé krajiny i černobílé město. Nic z toho ale není pusto člověka - jak se píše v sylabu: rozkrojené jablko na Johnově obraze se nerozkrojilo samo, stejně jako hořící ohně na polích nevzplály samy od sebe. A kdo z vás si v sobě dokáže navzdory konzumu udržet zde přítomný pocit meditace, kontemplativního sebevtažení či perspektivy smíru a pokoje, ten může směle i do tamějšího Shopu, protože plakát k nabízené výstavě je nejkrásnější!