Kabelka Barnetta Newmana

Tykaly jsme si asi dvanáct hodin, když mi napsala, že chce kabelku od mě. Má lektorka dějin umění. (Že šiju, ji prozradila kamarádka.)  Spadla jsem pod stůl. Šokem. Radostí. Vlastní sebedůležitostí.

Přála si kabelu na notebook a knihy a diář a tisíce drobných osobních věcí - inspirovanou obrazem!!!

Vypsala umělce.

Já si zprávu pečlivě přečetla a šla nastudovat, kdo je kdo. Jednoho abstraktního expresionistu jsem ji rovnou rozmluvila a s připravenými výpisky a podklady jsem pak vyrazila nakoupit možné látky. Z různých variant materiálů nakonec zvítězila taška podle obrazů mistra Newmana.

Pro někoho černá koženka s oranžovým pruhem,
ale ... modří už vědí ...

Uvnitř větší než malé množství kapes.

Spolupráce na této kabelce byla pro mě hodně výjimečná.
Její budoucí majitelka mi po celou dobu poskytla dokonalou zpětnou vazbu.
V každé zprávě mi psala, jak se cítí důležitá, že si navrhuje sama tašku.
(Chápejte, to mi sděloval člověk, co umí mluvit před stovkou lidí a ještě jí všichni milují.)
Že to nikdy nezažila.
Že se má jak prase v žitě.
...
Děcka, řeknu vám: mě to tak těšilo!

A na závěr ještě extra detail mých nových náušnic,
které jsem si běžela nasadit speciálně na focení,
abych posléze zjistila, že na fotkách nejdou vůbec vidět.
...
Mám je od Alchymisty,
při zkoušení se mi zdály příliš velké, ale překrásná tamější servírka mě přesvědčila, 

že já mám velkou hlavu, a proto mi sedí.
Že já se vždycky ptám ...