Vyrážím do divadla - kdo jde se mnou?

Aneb kdo letos nemá zlatý zip - jako by nebyl!

Ještě bych vám chtěla napsat pár slov o mém kabátku.
Můj znovu nalezený syn!
...
Na Dny Marianne si muž pořídil nový kabát i podzimní vestu. Kubka má samozřejmě od loňské sezóny taky komplet nově vybavený šatník. To akorát já šla při prvním letošním chladnu hledat starý mantl do skříně. Jenže - nebyl tam. Ani bunda, ani druhá bunda, ani nic. Díky blogu (a vám samozřejmě!) jsem si pamatovala, že v květnu u nás v ložnici proběhla velká čistka a pan manžel byl s várkou oblečků odeslán do čistírny.
A protože je to nejhodnější manžel pod sluncem, tak se i stalo.
...
Zkrátím to. Věci v prádelně byly doteď. A jestli vám můžu radit do života, to není úplně to správné místo, kam si schovávat sezónní šatstvo.
Ani kdybyste měli nejmenší byt na světě.
Za každý den nad limit desetikačka úložného za kus a my to tam měli dní skoro sto.
...
Hodná paní nám to mileráda spočítala, i když David neměl od našich zimníků ani žádný doklad. Ochota zaplatit tu pálku byla zjevně sdostačující.
...
Když jsme byli doma ještě ve fázi hledání svršků (a já si už tajně on-line pomalu vybírala nové), ani se mi na muže nechtělo hledět úkosem.
Ten týden už zapomněl klíče v našich vstupních dveřích (na pár hodin dopo) a tentýž den tytéž klíče pak v práci (ještě že i já jsem hodná žena a pustila jsem ho domů) a ztratil Kubovi po cestě do školky dvě čepice (K. tam chodí dvakrát(!) týdně).
Je sám ze sebe nešťastný
 a opakovaně začíná mluvit o tom, že taky začne šít kabelky!
Prý to mám fajn, že jsem si našla i svou druhou kariéru. Že mě ofiko-robota neničí. Že se rozvíjím. A ještě jsem potkala plno nenudných lidí.
(Zejména chození na pivo s novýma kočkami si mimořádně pochvaluje.)
A MÁ RECHT!
Jsem úplně happy 
- i ve sto let staré rybí kosti.