Swell season

Zítra začínám zase pracovat. Dva dny v týdnu. A Kuba jde mezi děti. Jsem zvědavá. Jsme napnutí.

Máme plán. Všechno zapsáno v diářích. Kdo, kdy, jak, s kým, za kolik. S profesním entuziasmem se vracím na stejné místo. A s největším optimismem hledím na synovo zařazení se do kolektivu. 

Jsem zvědavá, jak mi práce půjde po mém antropologické obratu: po narození Kubínka jsem se totiž dost změnila. Péče o něj a jeho výchova mi ukázaly, že některá pravidla jsou na nic, že na někoho tabulky nestačí, že někdy se musí jít úplně proti proudu/proti všem. No, a já bývala vždycky takový ukázkově-vzorno-suchoprdský pracovník. Všechno hotovo, srovnané, odevzdané. Se uvidí, jak budu stíhat, jak budu připravená, jestli pro ně budu přínosem. Ale nějakou revoluci jako neplánuju, to zas ne.

Se i uvidí, co na to Kubušák. Jestli bude z nové herny stále nadšený. Jestli to bude pořád brát jako hernu. Jako nové hračky, aktivity, podněty. Jestli si rychle zvykne. Jestli on bude přiměřeně poddajný i přiměřeně dominantní. Jestli oni k němu féroví i laskaví.

Jsem zvědavá. Těším se. Bojím se. Prostě život.

A protože mi příští dny a týdny bude určo úzko, napsala jsem si pro sebe seznam věcí, na které se těším: na podzimní farmářské trhy na Náplavce a sezónní plody, na barevné punčocháče, na další multi-kulti svatbu, na zázvorový čaj s medem, na pyžamové středy, které si s Kubou můžeme klidně udělat, kdykoli se nám zachce, na výplatu, na Padesát odstínu svobody, na dětské výtvarné herny v Národní galerii, až bude mít K. opravdickou postel a lampičku na čtení k ní (na tu se těším obzvlášť), až si my dva budeme spolu číst v posteli za tmy už odpoledne, na Dny Marianne, až v keramice dokončím náš rodinný portrét, co jsem v červnu nestihla, až ušiju svou první kabelku z plsti, na šálu od Romany, až zas aspoň jednou týdně budu péct náš milovaný francouzský koláč a až si na zeď pověsím (a vám jasňačka ukážu) zarámovanou kresbu od Andrey Tachezy.

A jestli mi zachováte přízeň i při nepravidelné periodě blogování, tak na to se taky těším. Protože kabelky budou a výstavy budou a legrandy nejen v komentářích taky!

Ať se i vám daří!
Vaše Rosa

Tak zítra -  naše skutečné přestřižení pupeční šňůry ...