Dneska mám výročí

Přesně před rokem jsem začala šít. Na stroji. Tohle byl můj první počin. Asi tak do Vánoc mé šitíčko vypadalo zhruba tak, že Singer šil jak o dušu, já za ním vlála a jehly lítaly vzduchem. Když jsem své výsledky a pokusy pak ukazovala mamince či jiným, vždycky se mě všichni ptali: "A proč si to nepřešila tady tak?" Protože to prostě nešlo!, dusila jsem v sobě a být animovaná postavička, jde mi pára z uší. Já jako věděla, jak to PŘESNĚ chci, kudy šít, odkud kam, ale nezvládnuté řemeslo mi to nedovolilo. Zhruba po novém roce - a už na svém vlastním žihadle - se to začalo zlepšovat. U klasika nočního šití jsem se přestávala pomalu potit a začínala o to víc šít s radostí. Na jaře pak mou ideální sobotou byl den strávený přilepená u stroje. Plus jsem se nemohla vždycky dočkat, až vám své úspěchy i méně úspěchy ukážu. A pak přišly koženky a první kabelka! Dále už to všichni znáte.

Tahle maličká - 28 na 35 - je má výroční! Milovaný puntík a koženka Horký karamel.
K narozkám.
Pro speciálního člověka!
Pro Simsalabim.

Právě ona mě totiž přesvědčila, 
že jsem blogerka 
a už víc než rok mi den co den píše komentář.
Podporovala mě v šití. Posílala miliony tipů na látky, galanterku, návody, nápady.
Velká (po)rádkyně.
Ale zas si nemyslete - ona mi i napíše, že se je to na blogu nuda. To hlídá.
Pečlivě. Divoce. Oddaně.

A protože je to spešl taška pro spešl paní,
má i spešl podšívku.
Po dlouhých měsících společného uvažování jsme vymyslely růžovou s orazítkovanými nápisy.
Ne úplně čitelně na první dobrou, ale jsou tam: všichni z její rodiny,
kde bydlí,
a pak i mimo domluvu jedno slovo, co začíná na Ro- a končí na -sa.

Kabelečka okamžitě v plné polní.

No, a matka 
ta by se před objektivem nakrucovala klidně dál, ale ...

... ono se už muselo jít STAVĚT!
(Vyšehrádky 2013)

A (radostně) bourat!
...
A protože se mě ptáte na tohle Kubovo tričko, píšu, že je ze secu,
ale stejnou nažehlovačku koupíte třeba na vpokojíčku.cz