Galerie Závodný

Všechny nás to vždycky potěší: když o společném volnu můžu aspoň na chvíli zdrhnout.

V pánské sekci vypuká anarchie.

A já si běžím za uměním.

Tentokrát v Mikulově: do Galerie Závodný. Dovnitř bílo-bílého vápence. Aktuálně na výstavu Čestmíra Kafky.

Výstavní prostor je to komorní, v přízemí půl na půl s kavárnou, v patře s klavírním křídlem. Vstupné se neplatí a to je v ceně i výklad historie galerie a rodiny Závodných.

Práce malíře a grafika Kafky jsem si prohlížela jako jediná.

Redukce výrazových prostředků.
(Opsáno z katalogu k výstavě)

Černá torza zmizelých struktur (mlýnek, větev stromu, okna, dozický zámek ...) se ocitají v bílém tichu rozlehlého prázdného prostoru.
Působí osiřele a tajemně, místy téměř magicky.
(Opsáno tamtéž)

Moje nej!
...
"V mých obrazech se objevila bílá, poněvadž je to malování jako každé jiné a nevnucuje se. Mohl bych užít zelenou, červenou, žlutou, ale proč? ... S barvou pracuji stále. Nemyslím na své práce jako na bílé obrazy. Dělám obrazy, jsem malíř. Používám bílé barvy a pojednávám v ní mnoho barev."
Č. K.

A protože z dohodnutého osobního volna mi zbývala ještě skoro půlka času, ochutnala jsem i kavárnu.

A strašně důležitá 
jsem si listovala knihami z jejich prezenční knihovny.
Dámička, co si v deset dopo dá víno.
Koukali se po mně.
A přitom: byl to hroznový mošt!

A o pár metrů jinde:
mé nebohé opuštěné (ne)strádající mužstvo.
V kavárně Petit Cafe - Pala.

PS: A ještě vám nesmím zapomenout říct, že teď zas na pár dní míříme do pryč - takže tady bude chvíli ticho a klid, ale pak to tu opět spolu rozjedeme. Těšte se!