Coco avant Chanel

Potřebovala jsem si lehnout. A pustit film. Tuším, že po třech letech, jsem zase sáhla po Audrey. První půlka mě tradičně moc nebrala, ale od okamžiku, kdy se hlavní postava vrhne na navrhování klobouků a vlastního oblečení, přestala jsem dýchat a jen zírala. Zírala na ní a snila si o sobě.

Po dvou hodinách kina jsem vyskakovala z postele euforická, nadržená, přesvědčená, že střih téhle tašky, na kterou si s Olívkou myslíme už dlouho, prostě vymyslím sama. Přesně jako Coco: rozhodila jsem si materiál na stole, vzala špendlíky, nůžky, křídu a s předstíranou francouzskou elegancí jsem šla do toho.

A XXl-psaní je na světě.

Úplně první prototyp k ukazování není. Na první dobrou jsem totiž špatně vymyslela všívání bočních klínků,
ale druhá verze už je koukatelná.
Zčela ...

... i zboku.

Pistáciová koženka s červeným zipem.

A hlavně to ucha, na ruku durch.
Příští verze bude i s podšívkou. Se musím ale zase zamyslet! Jau.
Užijte si víkend!!!