Café Fara

Na prodloužený pálavský víkend jsem odjížděla se seznamem míst, které rozhodně nemůžeme nevidět.

Klentnická kavárna bylo jedna z nich.

Oceňovaná rekonstrukce historického objektu.

Oceňovaní baristé.

Takže: těšili jsme se velice.

A nebyli jsme jediní.

Hodně hostí, pár čerstvých jídel v nabídce, kmitající obsluha a dětské pískoviště ve stínu.

K tomu tak intenzivní vůně levandule, že ...

... si ji všiml i náš Pražáček.

Namíchali tady zajímavý koktejl: 
původní důstojné a chladivé církevní stavby + nový minimální penzion obložený modřínovými latěmi
+ kovové sezení s francouzským duchem + mobilní prodejna čerstvé zeleniny na voze
+ dámské bicykly s proutěnými koši
+ obří plátěné slunečníky a houpací sítě ve stejném odstínu (mimo záběr).
Jen toho afrického slunce bych trochu ubrala.
...
Výraz muže, prosím, omluvte.
 Nesouvisí aní s exteriérem podniku ani s kvalitou studené rajčatové polévky.
Týká se (jen) čerstvého fleku na jeho kalhotách
aneb jak Kuba opět nedbal našich rad.

Zcela geniální
sešit omalovánek a úkolů, který spolu s mini-pastelkami Kubušák dostal jen tak od slečny servírky.
Najdi pět rozdílů.
Smála jsem se asi patnáct minut - viděli jste už někdy lepší P.R.?

A tady jsem vám fotla ještě kousek stylové toalety,
co mě moc bavil (jako ještě lepší byla WC nádržka, ale to už mi bylo žinantní fotit).
Plus kousek sebe,
kdyby se vám o pár fotek výš zdálo, jestli my tři náhodou nemáme sladěné outfity.
Opravdu nemáme.
Jak vidíte - občas nám to ujede. Všichni tři v proužku, takové faux pas.