Letní výlet

Byla jsem na otočku v Brně.

Na tour po kavárnách.

Začíná se mi z toho stávat tradice. Moc pěkná!

Můj výjezd začal krátkou textovou konverzací s Žanou v předvečer.

R: Tak mám sbaleno: kapesník, foťák, lesk na rty - nic víc. Jídlo se v Brně dá koupit, že jo?!?

Ž: Ještě sluneční brýle a bude to vončo. Normálně nedá, ale na tvou počest to prý na radnici nějak udělají a zítra tu budou restaurace, bistra, kavárny a taková pakáž - sama jsem na to zvědavá!

Mé těšení bylo na sto dvaceti procentech. Časně zrána jsem vyrazila v ještě mokrých šatech (mimochodem četli jste výbornou knížku na léto To na tobě doschne?) na autobus, ve kterém jsem si - ve snaze přiblížit se trochu Žaně (studovala v Oxfordu) - pustila Jana Eyrovou, a když těm dvěma milencům na plátně dovolily okolnosti konečně jejich lásku prožívat naplno, už jsem akorát vjížděla grandiózně k hotelu Grand.

Žana to měla geniálně vymyšlené. V první kavárně mě povodila po všech místnostech, ukázala mi i zahrádku a dala mi vybrat sezení. Vyprávěla legendy a historky k místu, a pak plynule přešla k vyprávění svého života, minulého i budoucího. Úplně mě nadchla. Má takové plány, že jsem se skoro musela mračit na číšníka, jehož košile tak dokonale ladila s nábytkem kavárny, když nás přerušil s doobjednávkou.

Kavárna Zastávka.
Žana se nejdřív nechtěla vůbec fotit ...
(A jen tak na okraj: ex post si stěžovala, že její taška je na téhle fotce utlačovaná mou,
o mé ptačí brašně proto více raději až zítra).

... ale v centru se pak rozjela!
Při vyprávění o barech jde všechen stud stranou.

Tenhle Žana označila jako posh, ale já čekala spíš punk.
Překvapeně jsem tedy nahlížela do zavřeného lokálu přes výlohu, když tu jsem si všimla, že se vidím v odraze skla. Wow.
Poprosila jsem o společnou fotku.
Počkala až odejdou všichni chodci, popadla Žanu (vedle které si vždycky připadám jako Big Muzzy) za rameno,
poručila nám dívat se do objektivu a cvakla.
A ty láhve mezi nohama? To nevymyslíš ...
A ještě jak nám ladí!

Cestou centrem jsme si povídaly o Brnu (teda já jsem řekla své tři věci, co vím) a známých z Brna (tady trochu víc). Na náměstí jsme se pak snažily pochopit a uchopit. To první se týkalo nových hodin. To druhé kuličky uvnitř nich. Nepodařilo se nám ani jedno. Nevěnovaly jsme se však pouze dějinám a místopisu, prostor jsme daly i neviditelné ruce trhu. Ta nás vtáhla do čtyřpatrového ráje papírnictví, výtvarných potřeb, dárkového zboží a hračkářství. Žana adekvátně počasí sháněla vějíř, já černobílé 3D látkové letadélko velikosti mužské dlaně, co se dá vybarvit fixy, a pak podle potřeby vyprat a vymalovat znovu. Jednou třeba ČSA, jindy zas Dubai Airlines. (Zahlídla jsem ho ve výloze.) V každém z pater nás posílali jinam, ovívátka byla nakonec vyprodána a éro jsme našly až(!) na samém začátku v přízemku. V rychlosti jsem se s ním ještě při nákupu pomazlila s myšlenkou na syna u babičky a už jsme krokovaly dál. Kolem vystrčeného zadku (prosím vás, to je socha! - na co zas myslíte) a Žanina bývalého privátu vedle bordelu (to zas je přesně tak, jak píšu) do báječné ulice.

V Gorkého jsou vedle sebe nejrůžovější pekařství a nejkrásnější květinářství pod slunce. V Rosebudu bych si nejraději sedla někam do rohu a v dokonalém chládku koukala na tu krásu všude vůkol. Nakonec jsem (jen) nakupovala - pro Kubu vintage věšák na bundu do předsíně a sobě károvaný sáček. Ale voňavé větve eukalyptu, nejmilejší hadrovou opici (mešuge, ale sympaťačka) a staré krabice od vína jako poličky jsem tam nechala pro vás!

Po obědě se nám zachtělo umění. Obě na slevovou kartičku (já důchodcovskou, Žana studentskou) jsme si proto zakoupily vstupenku do Místodržitelského paláce Moravské galerie na výstavu pláten Odstup a jsi blíž.

Výborný koktejl:
barokní interiér, čínská sociálně kritická nadživotní malba spolu s růžovou srnkou ve skoku.
Ta se nám líbila nejvíc.

Bylo to krásné, ale bylo toho dost. Upocené, políbat se, zamávat a jedu zpátky do Prahy. Tam, kde máme sraz zas příště!

A na závěr 
ještě má sentimentální sbírka brněnských artefaktů.
Taková nástěnka vleže.