Auto, nůžky, papír

Nemocný Kuba a muž, jenž sám odjel na Šumavu vyběžkovat se z podstaty (za což mi potom asi 712krát poděkoval), to byla ta správná příležitost pro realizaci další papírové stavby. Mám tyhle dočasné domácké hračky moc ráda. Baví mě je tvořit, baví mě Kubovo počáteční nadšení z nich a baví mě, že je v okamžiku poničení/omrzení můžu s klidným srdcem vyhodit. Za málo peněz, hodně muziky. Plus až dosloužím, chci do sběru.

Nápad jsem ukradla tady. Papírové talíře jsou z Tesca a vězte, že když jsem uviděla ten džungloidní dekor, hned jsem myslela na vás!

Původně jsem podle vzoru taky zkusila dráhu postavit na dřevěné kostky, ale ...

... vůbec na nich nedržela a padala všemi směry dolů. Nutno dodat, že Kubínek jí výrazně napomáhal.
Tak jsem vzala malířskou pásku a vše pěkně pevně přitejpovala ke stolu.

Na již festovní dráze Kuba k mému překvapení poměrně záhy našel místa, kde to autům hezky klouzalo.

A už to fičelo. V rovinatých částech auta přenášel. 
Pokud byste chtěli dráhu dokonalou, pro kuličku, která sjede bez nehody od startu až k cíli - je třeba si trochu pohrát se samotnou stavbou a při výběru papírových talířů berte ty nejhlubší, co mají u okraje pěkný žlábek.

A cílová rovinka - ehm - miska.

Teď už mi zbývá jen vymyslet, co se sedmi obličeji lva, které zbyly po vystřižení.