Svátky

Děsně jsem ji chtěla. Sháněla ji. Ozdoby připravené. Ptala se. Všichni slibovali. A pak volali, že na chalupu nejedou, že je děsná kosa. Už to vypadalo, že si těžká keramická vajíčka budu snad muset pověsit na uši. (No co, měla bych vytahané i ušní lalůčky.) Nakonec ji ale mám - smuteční vrbu ve váze. Hurá!

Zařídila mi ji jedna výborná matka! Vyfikla dceru i sebe. Na dno kočárku své naložila domácí tiramisu, přes boudičku přehodila hutný svazek větví. Na dálnici ujela celní policii, s celým nákladem až k nám domů dorazila tramvají. Vysmátá. Spokojená. Vlasy jako princezna. Ještě jednou díky!

Vrba je divoká. Šílená. Ještě nezelená. Trochu na stranu. Jako to letošní jaro.

Přeju vám, mé milé, veselé Velikonoce! Ať už slavíte kteroukoli rovinu - křesťanskou/pohanskou/rodinnou. K nám za moment na svátky dorazí celé mé nejbližší příbuzenstvo, což je supr (... kdybych třeba potřebovala okamžitou transfuzi :o)). Pohodu i vám!

Třicet

(Zatím tajná) kabelka na sobotní mejdan.

A k narozeninám samozřejmě i bonboška.

(Polohlasem:

Jsem dospělá, a když něco koupím jako dárek, nenechám si to! I když je to úžasná ptačí piksla.

Jsem dospělá, a když něco koupím jako dárek, nenechám si to! I když je to úžasná ptačí piksla.

Jsem dospělá, a když něco koupím jako dárek, nenechám si to! I když je to úžasná ptačí piksla.)

LOVE

Jo, aha - tak to je ta správná technika!
Tiskařská barva.
Vůbec nechápu, proč ji nemáme doma ...

Toť výsledek.

Asi půjde do rámečku.

Srdce jsme sice trhali spolu, ale natřel si to Kubušák už sám. Miluju.

Prosím vás ...

... tak já jsem na to přišla. Všechno je jinak. Jaro letos nebude! Vím, všichni čekáme, voláme, mluvíme o tom, prosíme, modlíme se. Ale ne ne. Po zimě přijde rovnou léto. Jako vím to zatím jako první. A píšu to jenom vám! Můžete tomu nevěřit. Nebo - se na to můžete připravit, jako já. 
Jsem si pro tyto případy už ušila plážovou tašku.

Takže jakmile uhodí dvacítky, já jsem ready.

Proužkovaný zbytek se svých polštářů mi věnovala sestra. Vrch je krémová koženka, ucha taktéž - prošitá růžovou nití.
Nově jsem vyztužovala RONO-fixem. Je měkký jako sakon a drží jako ronar. Geniální! Poradil mi ho majitel mého oblíbeného látkového obchodu. Vlasem i hlasem je ne nepodobný Vítu Bártovi, ale kabelkám a spol. rozumí úžasně.

Snad to tady nebude moc smrdět - ale vidíte ty křížky ... ??? ... :o)

Můj první kousek i s kapsami: na telefon, peněženku a bloček 
- co kdyby mě u vody třeba napadla báseň (první v životě).

Puntíků jsem okouzlená koupila dva metry. Špekuluji i nad šatami. Tyhle nebo tyhle? Prostě letní ...

Pohlednice

O Velikonocích nebudeme na rodné Moravě, a tak mě napadlo aspoň poslat babičkám vlastní pohledy s přáním.

Podle skutečného pohledu jsem z výkresu vystřihla obdélníky, narýsovala na rub linky a nachystala razítkovací fixy s jarními motivy.

Na líc exemplárně lípla pár zajíců a spol., aby Kuba věděl, co mám jako v plánu.

Zkusil to ...

... ale velikonoční obrázky ho moc neoslovily. Nuda. Málo akční. Málo špinavé.

Tak jsme toho asi tak po půl minutě nechali a vrhli se na vodní omalovánky.
Okamžitě úplné jiné soustředění.
Okamžitě zájem.

Ležérní umělec aneb má to v paži ...

Čabračka s vodou a hned viditelný efekt, to je to správné!
Navíc auta.

Zkusíte-li taky, podložte si malovanou stránku fólií, jinak se vám najednou probarví celý sešit.
Kubínek - už zkušeně - tvoří na jídelním prostírání.

A pohledy jsem si nakonec orazila sama. Ale to já zas ráda. Veselé Velikonoce.

Náš víkend

Blogerská klasika, že?!

Plány vyšly: ušito, sobotní rande s Olívkou nejvtipnější (zájemci o detaily nechťsi prosím přeladí na tento kanál) a plesové tančení až do padnutí mě ten den konečně zahřálo. Nedělní makačku v koupelně jsem si představovala s jiným koncem, i jsem si pobrečela. A jaký mám z toho svého prvního single víkendu pocit? Překvapilo mě to ticho doma, toho jsem se nemohla vynaslouchat. Hladilo mi hlavu. A ten pořádek. Konstantní. V tom - rázem - obrovském bytě! Zvláštní. A co ti dva? Kubu nejvíc oslovily děti, se kterými mohl na horách lumpačit a muž spokojen, že ještě běžkoval. Večer jsme všichni padli - šťastní, že do svých postelí. Šťastní, že spolu.

A ještě přidávám ptačí kabelku: pro Ladu.
Přála si ji.

Mně chvíli trvalo, než jsem se naučila ušít tašku pěkně i s podšívkou. Ale už jsem na to přišla - všívám vnitřní látku spolu se zipem a u podšívky nechám nesešité dno, kterým na závěr vše protáhnu.

V mých očích je teď žebradlo perfektní.

Vtipné majitelce přeji, ať s ní na severu dělá co nejvíc parády!
(Mimochodem: štítky už jsou ve výrobě.)

Košík Jana

Chtěla stejný, ale úplně úplně stejný.

Má lepší. 

Tak snad se nenaštve.

Dárkové balení - opět ve stylu Mr. Bean v Lásce nebeské - ještě nemůžu prozradit. Rázná majitelka si pro něj přes celou republiku jede teprve zítra.

Se ji vůbec nedivím, že ho chtěla - když ze stejné ptačí látky měla sestra Aňi Geislerová závěsy
v prvním (a podle mě zatím nejlepším) díle seriálu  Nevinných lži.

A jak to tak bývá, když se sejdou šikovné a chytré holky, vymyslí spolem báječné věci! Takže zatímco ona bude mít nový pytlík na wecko, já si budu po Praze vykračovat s tímhle úžasným náramkem na své pracce. Takhle skvěle jsme to spolu vybarterovaly. Báječné-úžasný-skvěle? Jako jestli si myslíte, že jsem si dneska ráno něco šňupla nebo tak něco, ne - jen jsem v šílené euforii. Muž se synem po obědě odjíždí do hor a já budu skoro tři dny sama doma!!! Báječné! Úžasné! Skvělé! Jo. Jo. Jo. Jsem si to i napsala na lísteček, co všecko podniku: ušiju asi milion věcí, půjdu na kosmetiku, farmářské trhy, oběd s kamarádkou, tři výstavy, ples, na návštěvu do Apolináře, plavat a vyčistím spáry v koupelně. Že to nemůžu stihnout?!? Nebudu spát a nebudu jíst - to ty endorfiny v krvi. 

I vám krásný víkend přeje Rosa-jarní-únava-je pryč-teď-jsem-motorová-myš

 Další OOOPS krasavice tady

Z Anglie

Loňskou velikonoční výzdobu jsem zavrhla. Je na mě nějaká moc folklórní. Mám chuť na pořádnou barevnou divočinu. 
Ze zbytku vzorovaných papírů, co mi zůstaly po vystřižení zvířat na safari girlandu, jsem šmikla ptáčky, 3 ks - podle mých milovaných kartonových opeřenců z Tate Modern.

Chudák ztrhané kuře ... a to ty Velikonočky ještě ani nezačaly ... 

Navlečeni na niti, zatížení korálkem.

Červený - můj nejmilejší, tzv. pták v pyžamu.

Originál kompletní britská sestava. U nás doma už x-tou sezónu,
nejdřív na niti zdobili okno,
pak jsem z nich udělala kolotoč nad postýlku (který Kuba nejdřív neviděl, a pak si shazoval na hlavu)
a nově dekorace na parapetu.

Kdybyste si doma chtěli vyrobit vlastní. 
Střih je jednoduchý, velikost si upravte podle sebe a v místě, kde jsem vám nakreslila červenou šipku, prostřihněte a zevnitř provlečte křídla.
Jen prosím: nezačněte ptáčky vyrábět ve velkém a prodávat. To bychom trochu lezli do autorských práv muzea a já bych si pak musela hledat dobrého právníka, 
kterému sluší paruka s loknami.
A nevím, jestli se dá sehnat tak snadno jako textilní štítky na fleru.

Dneska slavím ...

... dva roky na mateřské. K výročí jsem sama sobě si nadělila echt mamální dárek: plakát do kuchyně. Připravený rámeček byl krapátko větší, tak aby se mi ti ptáčci na bílém podkladu nenudili, natáhla jsem jim tam balící papír. S puntíky, samozřejmě. Jak jinak?!?

Z úžasného e-shopu dorazil i milý dárek - skleněný ptáček.  Přesně takového jsem potřebovala! Olíku, díky!!!

PS: Včera jsem vám zapomněla říct, že teď jedu na "ptačí vlně", dneska držím barvu, zítra též a v pátek taky tak. Čili jarní mayday volání!!! A výsledek? Mrkněte z okna.

Pták a já

Když Kuba po obědě usne, vrhám se na focení pro vás na blog, po-o máme doma nejlepší světlo. Má-li k nám ten den dorazit návštěva, letím vylízat koupelnu cifem. A když to na mě přijde a nemůžu jinak, tak někdy v době siesty tvořím.

Po mimořádně náročných dopoledních ale sedám ke kafi a jen hledím do blba a poslouchám to ticho. Pro tyhle své intimčo chvilky jsem si nově vyrobila mléčněnku. Zbytná. Možná i zbytečná. Ale moje. Nalít mlíko do ní. Chvilku na ni koukat. Pak nalít mlíko do kávy a zas - ohlížet ptáčka z pravé strany, potom toho nalevo. Prostě si jen tak chvíli lelkovat!

Inspirace je odtud.
Tvar jsem dala podle staré vodovodní trubky, zobáček vymodelovala v ruce. Po vypálení natřela glazurou v letos prudce modním odstínu TEAL a (netypicky) do ní vyškrábala jehlou ptactvo. A pak šup ještě jednou do pece.

Ke konvičce jsem si vyrobila ještě vázu. Soupravička coming soon!

Paní, nesu vám ...

Tahle červená darovaná koženka byla strašně zmuchlaná, ale strašně! Kožešník říkal, že s tím už nejde nic udělat. Pchaaaaaaaá! 

Jsem ji nejdřív asi hodinu žehlila zevnitř, pak z ní ušila psaní a nakonec na ní asi měsíc ležely knížky.

A je rovná!

Jen prosím vás, kam se s touhle obálkou chodí? Vůbec netuším.

Jahoda s mentolovým zipem.

PS: Tím výběrem knížek nahoře si dělám legraci - trochu ze sebe, trochu z vás. Koukala jsem do knihovny, vybírala knížky na fotku a přemýšlela, co předstírat, že jsem: velká chytračka/znalec trendů/milovnice klasiky/biomatka/módní nadšenec/filosof nebo čtenářka komiksů ... Ale - dyť vy mě přece už stejně znáte!

Pondělku zdar!

První prodaná

Taška Lékorka.

Krásné zákaznici za projevenou odvahu veliké díky!

(Nemáte prosím někdo zkušenost s výrobci textilních štítků? Citím, že čas mých asignových kousků je pomalu pryč :o).

Devadesát stupňů

Má náušnice.
A chtěla rámeček.
Ale ne ten králičí!

Má ho mít.
Pravý úhel. Harmonie. A vnitřní klid.

Můj zákazník, můj pán. 
Tedy paní.

Škoda jen že to dneska na kafe venku asi ještě nebude. Leda po italsku na stojáka exnout ristretto ... :o).

On the road

Kamarádka mě poprosila o kapsář do auta pro svého syna. Ale beze všeho! Potěšení na mou stranu. Za vloženou důvěru uctivě děkuji.

Nejdřív jsem se koukla na net, jak vlastně takový autový kapsovak vypadá. Oka, pomyslela jsem si - první zkusím ušít jeden našemu Kubánkovi, druhý - vytuněný exemplář bez chyb -  pak věnuji. Vzala jsem si tužku, papír a začala kreslit. Jaká kapsička, kde, na co. Potom si naskládala vybrané látky vedle sebe na postel a nanosila ke stroji do ložnice i synovy cestovní propriety: láhev, knihy, auta, aby byl kapsář skutečně funkční. Dumala nad druhem kapes, tipem vyztužení, formou uchycení na předním sedadle. A pak jsem se lekla. Tolik látky, ronaru, vatelínu - to nebude jen tak/to by byla škoda zkazit/to bude tedy monstr-projekt. Chtělo se mi toho nechat.

Ale poté co jsem sežrala balíček polomáčených, se mi vrátila energie, elán i má tradiční drzost začátečníka a nakonec jsem se na šití přece jen vrhla.

Pohleďte, to je on!

Skládaných kapes jsem se bála, ale nakonec to šlo pěkně.  Jen ...

... byl to trochu rébus s látkou: spočítat, kolik ji vlastně potřebuji a zároveň ji střihnout tak, aby se pes - který podle mě má něco v krvi - na kapsáři vyskytoval co nejméně, raději jen slunko, stromy, kytky.

Uvnitř kapsáře jsou dvě vrstvy silného vatelínu, drží to dobře.
Přední i zadní díl jsem k sobě sešila za pomocí šikmého proužku.

K sedadlu se vak přiváže šňůrkou okolo opěrky na hlavu. Na internetu jsem našla i různé varianty upevnění gumou okolo sedadla apod., ale přece jen: v některé dny se náš rodinný vůz snaží tvářit jako prudce manažerské vozidlo, takže tenké šňůrky u krku mi přišly jako adekvátní kompromis.
Ale zas: to bych nebyla já, aby trošku neprovokovala - takže žádné decentně šedé tkaničky, pěkně autová divočina!

Na závěr pro Kubu férová odměna - za pózování na blog si můžu zařídit.