Pro vás

Andělové

U QualityDesign jsem před časem viděla krásné anděly. Učarovali mě.

Vyrobila jsem si.

Zase ze šamotky.

Svícny na štědrovečerní stůl.

Betlém

Výzdobu vytahuju z krabic, oprašuju a vesměs rok co rok umísťuju na stejná místa. Tahle famílie má letos u nás doma premiéru. Vítejte!

Z bílé šamotky, jak jinak.

Na večerní keramiku chodím už léta, malý prostor v centru Prahy, bývalá prádelna, zvukomalebný název ulice, který nevím, co znamená. U dvou stolů každý týden parta nemanuálně pracujících lidí. Nezřídka v přelomovém životním období - něco nebaví/něco chybí/něco se hledá. Ženy. A občas i muž. Loni Míša, letos Vlasta (nechávám bez komentáře). Pod ruce se vzájemně nedíváme. Každý si tvoří a každý jinak: někdo opulentně, jiný titěrně. Ten amorfně, jiný s pravítkem. Jednomu se výrobek na konci tvůrčího procesu leskne a blyští všemi barvami a třeba mé věci jsou zpravidla takové přírodní/béžové/haptické. Když už jsou ale naše díla vypálená, naglazovaná, na polici vystavená - ohlížíme, obdivujeme, omdléváme nadšením, komentujeme, zvedáme obočí nebo přecházíme mlčením. Mé svaté rodině bylo vyčteno, že Marie je ošklivá, prý si nechci domů tahat krásnou ženskou. To není pravda, podle mě není, jen - prostě má autorská licence.

Názorně

Letos jsem vánoční cedulky na dárky vyrobila z fotek. Prošla jsem počítač, našla nejhezčí společné obrázky a sama sebe se dojala. Fotky jsem nechala vyrobit černobílé, na druhou stranu nalepila takový ten štítek na obálky a napsala na něj vzkaz - něco ve stylu "Více takových chvil".

Od koho komu bude všem jasné.

Chchchchchchchch, to byl hezký rok (i když teda - poslední týden při/po každém telefonátu brečím. Tak jestli potřebujete nutně propláchnout slzné kanálky, call me!)

Balíci

Hledala jsem něco neotřelého, kterak zabalit všechny ty své kabelky, čelenky, korále a další nevelké věci amorfního tvaru. A našla toto a toto a dohromady jsem z toho vytvořila toto ...

Kdo by to chtěl taky, nechť si vezme pevnější balící papír, herkules (ne ten salám, lepidlo!), děrovačku a stužku. Pěkně to drží a obsah se nepozná na první dobrou!

Jinak jsem letos úplně podlehla balení dárků do pauzovacího papíru (samozřejmě krom pro děti, tam to jistí multi-barevní pingu). Na něm mě totiž zase naopak hodně baví, že je tak trochu průhledný, a tak trochu právě že vůbec.

A když jde něco náhodou vidět nebo přečíst, překryju to cedulkou. Ale o těch mých až zítra!

Za 10 minut

Hotovo.

Návod na řetěz, prosím, zde.

Nerozbitný.

Baby-friendly.

Originál.

Věrná ranní parťačka

Prototyp téhle cukřenky jste už u mě na blogu mohli vidět na jaře. A protože má u nás doma velký úspěch, vznikly další exempláře.

Tenhle pro matku dvou dětí, protože i nezasvěcení ví, že bez sacharidů a kofeinu se to přežít nedá.

Inspiraci jsem našla na fleru, provedení si upravila k radosti své. To je pro mě taková slast: vyrobit asi pět set kuliček z hlíny, udělat do nich dírku versatilkou a mám ji, ovečku.

Girls, boys, monkeys

Taška pro jednu malou Paní Opičkovou, teda slečnu.

Zeleno-modrá?

Jo, protože, vážení - jestli to ještě nevíte - hitem letošních Vánoc jsou genderově neutrální dárky!

Můj podpis, dyť vy víte ...

Mimochodem - první moje etuje, kde jsem našila zip bez předchozího nastehování. Takhle já už jsem voprsklá. Ale není čas: nejen dny ale i noci jsou poslední dobrou nějak strašně krátké, všímáte?

Z krku

Výborná látka.

Zbytek, devět centimetrů.

Na korále ideální, pojď!

Na hlavu

Po stromeček.

Komu?

Neřeknu! (To je tajné.)

Příběh s happy endem

Koupila jsem si novou tašku.

A záhy jsem zjistila, že mě přivede k šílenství! Z nosu mi kapalo až na špičky bot a nemohla jsem najít kapesník. Zvonící telefon byl pasé. A nejednou jsem si myslela, že věc - o které jsem měla za to, že jsem si ji vzala s sebou - zůstala doma. A doma jsem pak zjistila, že jsem ji měla, jen nenašla. Vykřikla jsem "A DOST"! Stačí, že mě společnost sama jako matku malého dítěte dost podceňuje, poslední - co bych tudíž potřebovala - je myslet si sama o sobě, že jsem ťula.

Taška je krásná, pudrová.

Ale potřebovala jsem do ní organizér. Nutně.

Nejdřív jsem váhala nad objednávkou tohoto. Pak jsem se ale vrátila nohami na zem, urputně se zamyslela(!) a přišla na to, že si ho přece můžu ušít. Sama. Hahaha.

Střih zadarmiko jsem nikde nenašla, a tak jsem si koupila tuten (je tři krát levnější než jen poštovné z Jižní Korey...).

Z návodu jsem byla zpočátku nešťastná, zoufale jsem ho nechápala, navíc autor (stejně jako já) neumí čárky ve větách a nebylo tak jasné, kde začíná a končí myšlenka, plus se tam objevovaly perly jako třeba vyset, což mi vhánělo vodu na mlýn stran ostrých slov vůči tvůrci postupu. Šila jsem to celé sobotní odpoledne. Tedy - četla si a šila. Ale dala jsem to. Šití samotné pak už pohoda, jen rovně, žádné zipy či lemovky. Vnější béžová látka (IKEA) je podžehlená výztuží, vnitřní kytičková zlevněný zbytek (Bellus). Asi bych si takovou romaťiku záměrně nevybrala, ale když jsem koukala po látkách v krámě, na pultu položená kabelka, čepka, rukavice, tahle květinová nádhera najednou prostě vypadala, že k nám patří. Tak jsem si ji vzala.

Jednou nevýhodou mého nového opusu je, že se mi teď do kabelky už třeba nevejde bochník chleba. Ale co, si můžu upéct domácí. Tak pá, dámy, končím - letím si založit kvásek ... :o).

Pro M.

Obal na knížku.

Jak? Patnáct minut jsem usilovně zírala na profi látkový obal, co mám doma. Pak jsem si vymyslela střih. Chtěla jsem i nějakou osobní finesu, a tak jsem na střihlý obdélník přišila na jednu stranu knoflík, na opačnou smyčku z provázku. Dva obdélníky jsem sešila naruby, včetně zelené šňůrky/záložky, jednu dlouhou (spodní) stanu nechala volnou. Přetočila, zašila, zahnula krátké strany o osm centimetrů a znovu prošila horní a spodní stranu. Vyžehlila, vložila čtivo, zapnula a hotovo!

Knížku ani nejmenuji, už všichni znají.

A ještě pro zájemce a fanoušky: prosím mrkněte zde, to jsem já! Je tam i odkaz na můj blog, takže se na vzájemných odkazech můžete pěkně cyklit ... :o).

Novému týdnu zdar!

Druhá

Na zítřek připraveni.
Věnec prostý, nejprostější.
Ze šamotky.

I cesta může být cíl

Mužovi k Mikuláši.

Onehdá se stal terčem smíchu známých i neznámých, když usnul v jednom hotelovém dětském koutku, předstírajíc že si hraje s Kubou. 

Ideau jsem nosila v hlavě už od léta, díky Janě  za inspiraci. Jen jsem zvolila opačnou stranu trika, poloha  tatínka na citovaném obrázku mi připadá trochu mrtvolná. Navíc náš otec dítěte leží na břiše pouze nemá-li čistou krev a já ho nutím k rotaci těla s cílem snížit hlukovou hladinu na úroveň umožňující mi spánek. 

Čmrkat jsem začala dole, podle fotky namalovala domeček, pak jsem si ale řekla, že vzorový obchod vzhledově pranic neodpovídá našemu, a tak jsem tam fikla "ten náš", benzínku jsem opatřila patřičným logem a špitál vyměnila za porodnici. Hřiště jsem okopírovala odtud a kdo byste se bál 3D malůvek, pro vás má tohle.

Tričko a vozový park: domácí fundus

Nápis na fixu se mi bohužel nepodařil zrealizovat ... :o).

Systematikovo potěšení

Uviděla jsem tohle a nejedla , nespala, dokud jsem sama neměla.

Organizér se zipem.

Naskládala jsem si látky, žlutou lemovku vybrala podle Jany, koupila zip a podle něj vymyslela střih. Jednoduše: tvar organizéru libý mému oku, vnější látku podžehlit výztuží, dvě vrstvy vnitřních kapsiček, všechno sešít. Pak přišít zip, v návodu výše je pěkný trik s nastřiháváním (pro mě novinka, jsem čuměla) a našít šikmý proužek (u mě rozuměj, našít, vypárat a znovu našít). A jsem happy. Už se nemůžu dočkat, až mi paní na počtě dneska odpoledne řekne: "Občanský průkaz, prosím." Mileráda!

Welcomed

Letos místo věnce, na dveřích strom. Nápad jsem okoukla v jednom květinovém studiu. Oproti obdivované předloze jsem stromeček ještě pošila barevnými korálky.

Režná látka z Ikea.

Ušito na stroji, ale určitě by se dalo i růčo.

Vycpáno PES kuličkami.

Ještě jsem vám chtěla vyfotit, co na dveřích mají naši sousedi, ale pak jsem si řekla - nechám jedovatostí, když je ten předvánoční čas. Proti gustu ... :o).

Slonománie

pokračuje. 

Kuba je zvláštní člověk. Od roku nosí - navzdory našim protestům - jednoruč po bytě vysavač a hlasitě se při tom vždy směje. Rád ale taky přendává z jedné misky do druhé - kus po kusu - burizony. Hrubá síla i jemná motorika, kdykoli. Pro radost, si! Ve středu večer za oknem (samozřejmě až zazpívá, zarecituje a odhrká bezchybně vyjmenovaná slova) najde od Mikuláše slona. Jsem zvědavá, jak (a jestli vůbec) si pohraje.

Tlustokožce jsem objevila v Papelote, mají tam i jinou zvířenu určenou ke gymnastice.
Vše krásné, vše od Napoli.

Vůbec vám do toho nechci mluvit, ale až si to budete doma vystříhávat a sešněrovávat,
doporučuju provázek řádně napnout, jinak to nefunguje.
Vyfotila jsem jen návod, opačná strana Kubova elefanta ke zveřejnění není, původně jsem měla lanka volná, a tak jsem uzlovala a uzlovala,
což nakonec vypadá, jako že jsem se rozhodla pro paličkování, drhání koberce a háčkování rybářské sítě v jednom.
Ale slon se teď cuká ladně!

Kubušák v ponožce najde ještě tyhle kostky. Dávám odkaz, fotit jsem nemohla, jsou stále zabalené. Ale vy, co už máte džungle plné zuby, prosím - raději na něj neklikejte, mohli byste omdlít.

A ještě jeden Ind s chobotem - do třetice. Minulý týden jsem dostala první letošní péefko. Úžasné, musím se vám pochlubit.

Od Petra Síse, kterého miluju.
Všechny jeho knížky se dají číst a ohlížet furt a znova. Nedávno v Krausovi byl výborný - úspěšný, vtipný, nejskromnější.
A ze srdce vám doporučuju jeho audioknihu Tibet - dobrodrůžo a možná i slza v oku, uvidíte sami.

 Třeba tip pro ty, co si PF nevytváří sami.
Více na
http://www.kontobariery.cz/Projekty/Vanocni-pohlednice.aspx

Na závěr bych se vám chtěla omluvit, že do Vánoc už "Kubova džungle" nebude. Mám v hlavě ještě pár autorských nápadů, ale plánuju v adventu trochu tančit - něco okolo trouby (=cukroví), něco v kubánských barech(= vánoční večírky) - takže další Pokoj-story až v lednu, jo?!? Díky, jste zlatí!

Ilevn

Má milá Simsalabim mě uvedla ve své "Akci 11". Na tisíckrát jí za to děkuji. A vy, prosím, čtěte.

Pravidla:
1. řekni o sobě 11 zajímavostí
2. zodpověz 11 otázek od blogerky, která Tě nominovala
3. vyber 11 blogerek, které nominuješ(pod 200 followerů)
4. vymysli 11 otázek pro nominované blogerky
5. neoznačuj tu, která označila Tebe


11 věcí, které o mně nevíte:
1. Že mé nejoblíbenější jídlo je žemlovka.
2. Že se nejraději nechávám zvát na cuba libre (což už si ale ani nevzpomínám, kdy to naposledy bylo).
3. Že mám po operaci páteř vyztuženou chirurgickou ocelí tak, že se nemůže ohnout. (Kéž by se totéž dalo říct o mém charakteru.)
4. Že jsem hrdou nositelkou příjmení, které má – dle statistik Ministerstva vnitra – u nás jen jedenáct osob.
5. Že ráda čtu mladé české autorky, ale mé nejmilejší knihy jsou Podivuhodný případ se psem, Skleněný pokoj a Hlava XXII.
6. Že mou milovanou literární postavou je Liz Salander.
7. Že mi léta nad postelí visel plakát Dylana McKaye z Beverly Hills 90210, bohužel nepodepsaný.
8. Že jsem nejvíc peněz v životě utratila za měsíční cestu po severoamerických galeriích.
9. Že nejvíc peněz v životě jsem vydělala jako spoluautorka učebnice.
10. Že jsem měla minulý týden narozky a tentýž den ráno si našla na bradě pěkně odporný pupínek, což mi přišlo od života dosti nefér – tak buď stará nebo s aknózní pletí, ale oboje??? A že jsem si stejné odpoledne skvěle zapařila opět se Simsalabimkou v mateřském centru Soni Malinové a dostala od ní nejneočekávanější dárek - děsně šmrncovní vázu.
11. Že se svým mužem za pár dní oslavíme třinácté výročí, doufám. (Naše seznámení nemělo bůhví jakou noblesu, že spolu budeme navždy, jsem se totiž - "po zralé úvaze" rozhodli na silvestrovské oslavě. Celou situaci trošku komplikoval jeden přítomný nejmenovaný mladík, to si domyslíte že?!? Jenže odolali(y) byste nově se zjevícímu muži, co je schopen s vámi s přehledem debatovat o politické kariéře Konrada Adenauera ještě předtím, než se stal německým kancléřem. Toho jsem prostě nemohla nechat odejít!).

11 odpovědí na otázky Sim:
1. Dovedeš si představit, že žiješ v jiném městě/místě, než teď?
Rozhodně – Kodaň, Londýn, NY nebo Havířov.
2. Jaká věc by neměla chybět pod vánočním stromečkem s tvou jmenovkou?
Šicí stroj, prosím prosím.
3. Co tě vedlo k založení blogu?
Chtěla jsem se stát slavnou, aby mě Česká televize vybrala do StarDance.
4. Splnilo to tvé představy?
Zatím ne, jak můžete sledovat – i šestá řada běží beze mě.
5. Používáš tělové mléko? Jaké?
Loccitane, Verbena.
6. Pokud máš potomka - jaké je jeho nejoblíbenější jídlo? pokud nemáš, jaké je nejoblíbenější tvoje?
(Na rozdíl ode mě) červená řepa
7.  Kde/Jak vidíš sebe za 5 let?
Doma, s dětmi. Probourali jsme se k sousedům, kteří nám věnovali dva své pokoje, a tak máme doma konečně dost místa. Muž se nezbláznil ze své práce a chodí do ní už jen pět krát týdně na osm a půl hodiny. Řídím auto, po Praze, plynně. A nad gaučem nám visí Rothko. 
8. Máš nějakou závislost?
V těchto dnech : hořčicovo-šedou barevnou kombinací, jsem jí úplně posedlá!
9. Co tě dneska rozesmálo?
Kamarádka, co si libovala, že konečně zhubla na svou původní předtěhotenskou váhu (je podruhé těhotné, ve čtvrtém měsíci, čeká dvojčata …).
10. Práce snů? 
Něco vyrábím, doma, ve svém ateliéru. Lidé jsou ochotni za to platit. Líbí se to širokým masám, ale i odborná veřejnost souhlasně přikyvuje. Je to eko/lokální/krásné. Vystavuji na DesignBloku. Živím se tím slušně, takže si ani nevzpomenu na své předchozí teplé místečko placené státem.
11. Stříbrná nebo zlatá? 
Bílé zlato – když už mi teda chcete něco dát.

11 otázek pro mnou vybrané blogerky:
1. Nosila bys někdy/Proč nosíš krátké vlasy?
2. Co vám doma viselo na zdech, když jsi byla malá?
3. Dokonči věty:               Vždycky jsem chtěla …
4.                                      Myslím si, že hodně lidí …
5.                                      Když myslím na školu, tak …
6.                                       Doma musím …
7. Přiznala bys dárci - po otevření balíčku - že jsi právě obdrženou knihu již četla?
8. Beatles nebo Rolling Stones?
9. Latte nebo cappuccino?
10. Muži s vousem nebo bez?
11. Dvě nebo tři děti?

A koho já čtu denně, ráno, u kafe?
Kláru - protože porodila druhé dítě, chytla druhý blogerský dech a skládá si neuvěřitelně barevnou skládanku. A taky proto že mi opravuje odborné chyby v mých příspěvcích o umění :o).
Havanu - protože u jejich textů musím přemýšlet, ale pak se směju čtrnáct dní v kuse, její postřehy cituje kudy chodím a některé dokonce vydám za vlastní.
L. - pro poetiku jejich příspěvků, tradici, kterou buduje a laskavost, s jakou píše.
A Pondělí - protože, když se koukám na její fotky, mám pocit, že ŽIVOT JE KRÁSNÝ!



Po týdnu jsme se včera vrátili domů, a tohle nás čekalo v předsíni. Tak tedy - Advente, vítej!

Co by kdyby

Dneska trochu jinak, žádné naše domácí foto, ale snad se i tak pobavíte. Ráda bych vám ukázala věci, které jsem chtěla Kubovi do pokojíku dát, ale z různým důvodů z toho sešlo.

Svítilo Fly.
Designová ikona. Minimalistické a hravé. Děsně se mi líbí, a vždy když pod ním sedím u kamarádky v kuchyni, slintám obdivem, naštěstí v daném kontextu to není až zas tak trapné.
Jenže - není zrovna nejmenší a Kubův mini-životní prostor by pro něj nebyl důstojným místem.
Třeba jinde nebo jindy.
Tady můžete omrknout všechny jeho barevné varianty.

Úložné boxy. Vše o jejich genialitě se dočtete tu.
Když jsem se poprvé viděla na veletrhu, okamžitě jsem je chtěla. Pro mě absolutní vintage hvězda.
Kamarádka po mém boku však prohlásila, že by si tři papírové krabice nekoupila ani za pětistovku, natož za nabízenou cenu.
Pravda, jsou drahé jak prase. A abych si je skutečně koupila, to by mi ten člověk - co mi napsal, že se mu líbí mé fotky na blogu, že je koupí, já mu je poslala v plném rozlišení a on fakt peníze na můj účet - musel psát každý den.
A on zatím napsal jen jednou ...

U tohohle metru mě nadchla možnost na něj psát křídou různé důležitosti. Plus samozřejmě ten slon.
Jenže prodává se jen červený a to bych - jako vizuální puntičkář - ve žluto-zeleno-modrém pokoji prostě nepřežila.

Zase chobotnatec. Odmítnut ze stejného důvodu jako krabičky.
Ale tady najdete návod na jeho výrobu.
Chystám se ho stvořit sama z keramické hlíny, měřítko bude výrazně menší, funkce taky odlišná -
viděla bych to tak na zarážku na knížky nebo těžítko na stůl;
Eames hacker!

Vtipná látka, při osobním setkání k pomazlení,
cena = opět oči v sloup,
a půl metrů vám neprodají, přitom takové to mohly být krásné polštáře!

A nakonec náš smělý plán do budoucna:
až Kubánek přestane ve spánku tančit roztodivné kreace a nastane čas opravdické postele, viděla bych to takhle nějak.
Obrázek jsem našla na Pinterestu (kterému jsem mimochodem dost podlehla),
jen u nás bude - bohužel - spodní patro ke spaní,
rozuměj ke spaní lidí, nikoli mašinek, aby nedošlo k mejlce.

Toť vše. Příště mikulášská nadílka a vězte - bude se to hýbat!

Theodor Pištěk: Ecce Homo

Už jsem tam byla třikrát. Poprvé jsem ji proběhla s Kubou v rámci výtvarné herny pro děti, podruhé sama - pěkně na podpatku, a včera zase, opět s programem pro pidi-lidi. A teď o výstavě napíšu konečně vám. Je retrospektivní, velkorysá, vcelku baby-friendly, leč trochu pro fajnšmekry.

Na úvod expozice nabízí divákům instalaci Kde budu žít příště. Zajímavé bludiště. S nakloněnou rovinou a zrcadly na podlaze i stropě. Ty zmatou nejenom děti, i když pozorovat právě je při samostudii tohoto fyzikálního jevu je vskutku velký zážitek.

Trojjediný ...

Fotoateliér v bezprostřední blízkosti první instalace pak osloví nejen malé hosty. Co se děje uvnitř, neprozradím, zkazila bych vám překvápko.

Třetí - výrazně prostorově náročný - objekt - je ukázkou Pištěkovy tvorby (nejen) v Barrandovských ateliérech, jako kostýmního výtvarníka. Žádný systém, žádné popisky, jen jedna velká hromada - šaty, šaty, šaty. Vtipné a pozornost přitahující. Něco z Popelky, Postřižin či Amadea si v kupě račte najít sami.

Poté přijdou na řadu jeho - v českém prostředí tak výjimečné - fotorealistické obrazy. Středový prostor výstavní haly pak opanují modely motorů a chladičů a samotná formule, zpola zabalená, zpola odhalená, nablýskaná, luxusní. Víme všichni: rychlá auta - Pištěkův koníček, vášeň, inspirace. Poslední třetina výstavy je věnována jeho dvojrozměrným objektům ne nepodobným divadelním kulisám.

Mezi více než stovkou maleb najdete také jeho barevné geometrické abstrakce z šedesátých let. Zjednodušené na minimum. Prostory bez děje. 
Pro mě tahle výstava není zlomová, ani jedinečná, slzy do učí vhánějící či ani způsob mého vnímaní světa měnící. Upřímně - víc mě pan Pištěk pobavil svým rozhovor pro páteční Lidovky než svou výstavou, ale vy to třeba budete mít jinak. Užijte si to!

Pátek, týdenní příloha LN, 21.9.2012

Ještě ukázka z včerejší herny po děti do tří let.

Kdo si rád hrajete, vezměte své děti a vyrazte na Pištěka v lednu - na výtvarnou hernu V roli kostyméra.

Neeeee, nebojte - nezapomněla jsem na závěrečný tip na občerstvovnu - kavárna kina BioOko, jen pár kroků ulicí Heřmanova, pěkně nahoru na Letnou (mapku nekreslím, tentokrát to zvládnete sami). Tradiční nápoje, tradiční dorty a dost netradiční dětský koutek, vše ušito - měkké, milé, zábavné.

Ofiko fotky najdete tady.

Woody, Alfred a Charlie, látkoví, s magnety, so cute!

Pravda největší!