Jan Koblasa

Zlaté tele

Dnes místo kapitoly z dějin umění 20. století přijměte prosím mé pozvání na mimořádnou výstavu. V Jízdárně Pražského hradu právě probíhá Retrospektiva Jana Koblasy (1932) - sochaře, malíře, grafika, kostýmního výtvarníka ... V šedesátých letech spoluzaložil skupinu Šmídrů, přátelil se s Mikulášem Medkem, a pak zůstal v Německu. Jeho vystavované obrazy, sochy, objekty jsou milé, mýtické, ironické, intimní i monumentální. Zpočátku patřil do kolonky informalních umělců, po emigraci se z něj stává těžko zařaditelný solitér (aach!), duchovní, barokně expresivní či nemístně vážný. Při práci s dřevem, kamenem, kovem a umělou hmotou se inspiruje prožitky z hudby, přírody, literatury, filosofie, Bible či starých kultur, ale i strastmi a radostmi osobního života. Radím vám dobře, běžte se nechat okouzlit sochami k pohlazení, k objetí, k zastavení, k zamyšlení, k dotýkání nebo i k podpěře.

(Do 8. 7. 2012.)


Tyhle objekty jsem si chtěla dát pod tričko a utéct s nimi domů.

Návrat ztraceného syna

Běsy