Informel a pop-art

Dámy a pánové, chlapci a děvčata, po týdenní pauze je opět zde vaše pravidelná úterní dávka umění. Dnes umění pro opravdové fajnšmekry. Informel - jeden z proudů poválečného umění - je umění "bez tvaru" (z lat. předpony in- = bez). Jeho hlavním heslem je osvobození od idejí předchozího formalismu a porušení konvencí. Informel nechce svět pomocí umění měnit, usiluje o řešení a naplňování vztahu moderního člověka ke světu, v němž převažovala existenciální úzkost s devalvací stávajících hodnot. Beztvaré barevné skvrny, šmouhy, kapky, stříkance, 3D. Umělci navazovali na proces psychického automatismu s cílem spontánně vyjádřit temperament, náladu, krajinu duše - lidské nitro. Jean Fautrier - cykly Akty, Předměty, Nazí, Rukojmí (vyrovnávání se s 2. světovou válkou). Jean Dubuffet  - art brut (syrové umění) - původní přirozenou tvorbu a spontánnost našel v umění neškolených autorů, duševně nemocných a dětí; Modrý pták, Nos jako mrkev, Zemský plášť, Život bez člověka, Chození sem a tam. Antoni Tápies (Šedý reliéf sešitý ze čtyř částí). Alberto Burri (Pytel, Cretto). Wols - tašismus (malba skvrn) - Opilý koráb. Georges Mathieu (Všude Kapetovci). A teď pop-art: pozor na jeho význam. Ano, čerpá své podněty z "moderní lidové kultury" určené široké veřejnosti, ale kriticky, s humorem či s ironií, vyžívá se ve zvláštních souvislostech, absurditách, stereotypech a teatrálnosti. Figurální tvorba. V uměleckých dílech se objevovaly předměty každodenní banální masové kultury, soudobé dopravní prostředky, ikony nové společnosti, filmového průmyslu. Pop-art byl populární, prchavý, nakažlivý, levný, masový, mladý, vtipný, sex, nápaditý, fascinující a dobře prodejný. Úkolem umění je konstatovat, že cokoli (tvář Marilyn Monreo, konzerva polévky, komiksové obrázky apod.) získává nebo ztrácí svou krásu nikoli na základě vlastní podstaty, ale na základě společenských souřadnic, které určují, jak se vnímateli daný objekt jeví. Předměty v umění pop-artu jsou ze série vyjmuty nebo uzpůsobeny tak, aby se do ní mohly začlenit. A především zpracovány tak, aby nebylo možné nahlédnout do nálad, myšlenek a pocitů autora - neosobní umělecké pojetí.  VB: Richard Hamilton, David Hockney (mužské akty), Peter Blake (Na balkoně); USA: Jaspers Johns (Vlajka). Robert Rauschenberg (Černý trh - návštěvník byl vyzván, aby otevřel kufr, odnesl si některý z předmětů a výměnou do kufru vložil předmět svůj, zároveň měl tuto změnu zapsat na jeden ze čtyř poznámkových bloků, bohužel nefungovalo - předměty mizely bez náhrady). Roy Lichtenstein (komiksy, M-možná). Andy Warhol (Jackie, Plechovka Campbellovy polévky).

Jean Dubuffet Načmáraný (1946)

Richard Hamilton Co dělá naše dnešní příbytky tak odlišnými a sympatickými (1956)

Robert Rauschenberg Černý trh (1961)

Libo-li opět filmový tip? Pro nasáti atmosféry pop-artového Londýna doporučuji Zvětšeninu.