Akční umění, body art a land art

Dnes pojedeme na stejné vlně jako minule - umění vystupuje z klasického formátu. Akční umění se odehrává v prostoru, v čase a má děj (google obrázky pro dotaz zaměňte za youtube :o)). Prvky náhody a variabilitu u hry zkoumal J. Cage - "objevitel" fenoménu ticha jako hudebního ekvivalentu nicoty (Skladba 4´33´). "Vynálezcem" happeningu se stal A. Kaprow. Zmiňme i mezinárodní hnutí FLUXUS (kromě dvou výše uvedených  N. June Paik, Ben vautier, Y. Ono, už z minula nám známý J. Beuyes, G. Brecht či ředitel Fluxus East M. Knížák), které se ve svém manifestu definovalo jako jednoduché, zábavné, nenáročné, zabývající se nenáročnými věcmi, nesmí vyžadovat žádné zvláštní dovednosti nebo početné zkoušky, nesmí mít žádnou věcnou ani institucionální hodnotu (G. Maciunas, 1965). Ze všech performancí vybírám "I like America and America likes me" od J. Beuyese, kdy německý umělec přiletěl do New Yorku, z letiště se nechal dopravit sanitkou do galerie, kde byl uzavřen do prázdné místnosti s kojotem, sám měl jen pasteveckou hůl a plstěný (pro změnu) přehoz. Po třech dnech se opět nechal přepravit zpět a odletěl. Symboliku si buď doplňte sami nebo koukněte na odkaz. U body artu umělec skrze vlastní tělo poznává sebe sama - za účasti publika i bez něj. Jedná se o reakci na neosobní konceptualismus a minimalismus, ve kterých je tělo umělce takřka nepřítomné, i když na ně v jistém smyslu navazuje (B. Nauman - Autoportrét jako fontána, Gilbert a George - Zpívající sochy nebo Ch. Burden - Postřelený, umělec se skutečně nechal jedním ze svých přátel postřelit!). Touto cestou vyjadřovaly své osobní dojmy i feministky (A. Mendieta - siluety, C. Schneemann - Radost z masa, V. Export - Genitální panika, M. Abrahamovic - Vnitřní svitek). Na konci šedesátých let se díla přesouvají z galerií ven. Pomocí zásahů do krajiny proměňují umělci přírodní prostředí. "Mega-díla" nalezneme v USA (W. de Maria - The Lightning Field, R. Smithson - Spirálové molo, M. Heizner - Dvojitý negativ). Komornější a nám z české kotliny možná bližší je britská tvorba (R. Long - Čára vytvořená chůzí, I. H. Finlay - Malá Sparta nebo A. Goldsworthy - Pool of Light). "Zemní umění je manifestací touhy utéct z města, které nás zaživa požírá, a možná poslední sbohem volnému prostoru a zemi, dokud tu ještě nějaké zbyly." Budete-li utíkat, přeji šťastnou cestu!

Joseph Beuys I like America and America likes me (1974)
http://www.youtube.com/watch?v=e5UXAqpSJDk

Chris Burden Postřelený (1971)

Robert Long Čára vytvořená chůzí (1967)